V Japonsku si na své přijdou milovníci antikových textilií. Nebudu se rozepisovat o použitých hedvábných kimonech, která jsou v podstatě převtělenými nekonečnými metry hedvábí všeho druhu a lze se jimi na pouličních trzích přehrabovat v obrovských hromadách. Neodolala jsem a jedno pořídila za pouhých 75,- Kč (celkem 24 m hedvábí, pravda v šíři ne evropské, ale japonské pro kimona, tj. 38 cm – no, nekupte to!).

Zaujaly mě bavlněné a lněné textilie, povětšinou barvené indigem. Stará dělnická kimona, kabátky, houně na přikrytí, sedací polštáře, pytle na rýži… záplatované, prošívané sashikovým stehem, do nekonečna používané. Proměnlivé tóny indigové modři, prostupující se struktury tkaniny, uchované příběhy, zhmotněné energie… BORO v pravé nekomerční surové podobě i se špínou minulosti (ne vše, co se zájemci nabízí, je již vyčištěno a vypráno). Syrová ryzí krása, jestli se tak o textilu může přemýšlet.

Jokohamský bleší trh nabídl velkolepý výběr všeho možného i nemožného. O textil nouze opravdu nebyla.

Boro může sloužit jako krásný doplněk interiéru, může být součástí nově ušitých věcí, může také být pouhou inspirací pro nový projekt v tomto duchu.

Ať nám to šije Lada