Víkendové relaxační šití jsem si oblíbila. Tentokrát se pro mě stalo inspirací letošní první přírodní koupání v lomu kousek za chalupou. Tiché místo, písčitá kamenitá zem, jehličí v letním vedru provonělo vzduch. Projdeš úzkou pěšinou a najednou na tebe mrkne šedozelenavá hladina. Odráží se v ní skála a balvany. Těsně pod ní krouží v tanci hejno tloušťů, čekají na mouchu, která slétne nebezpečně nízko. Vzduch je těžký, bouřkové mraky se sbíhají a dotvářejí obraz na hladině. Upatlaní a zpocení se noříme do vody. Snažím se vybavit si pocit, jaké to bylo loni, když jsem chodila plavat sem nebo do Otavy. Je to pro mě vždycky zvláštní a očistné, mám ráda, když se mě voda dotýká, když ji svým tělem můžu rozhrnovat a mazlit se s ní. Hřmí.
Idyla končí, honem domů chystat letní oběd, doma čeká květák, provoněl celou kuchyň a už se blýská…